Historie
ATLETIKA v Lounech a okolí
Před II. světovou válkou a těsně po ní se atletika provozovala v Tělocvičné jednotě Sokolské Sladkovského župě. Po sjednocení tělovýchovy v roce 1949 atletická činnost pokračovala v oborech ZRTV. Jednou z tělovýchovných jednot, kde se v těchto oborech praktikovala atletika, byla i TJ Lokomotivy Louny. V druhé polovině padesátých let byl založen při této TJ atletický oddíl. Jeho předsedou byl profesor Karel Pobuda. Činnost oddílu byla zaměřena především na mládež. Jednotlivci se zúčastňovali i krajských atletických soutěží.
A zde nechme chvíli vyprávět nestora lounské atletiky Láďu Marka s přezdívkou Antik:
V červnu 1959 jsme jeli do Litvínova na Krajské přebory žactva v atletice. Vedoucí byl pan Karel Pobuda. Výsledky byly nad očekávání pěkné. První místa vybojovali Jindra Vaníček v hodu kriketovým míčkem a V. Müllerová v hodu diskem. Na druhých místech pak skončila Březinová ve vrhu koulí a Tamchyna ve skoku o tyči. Ve skoku o tyči vybojoval Láďa Marek 4.místo /to bylo jen na pokusy/, Blahout byl pátý v běhu na 60m, dále nás reprezentovaly ještě Práglová, Mansfeldová. Ve štafetě na 4x60m naše štafeta vybojovala krásné 2.místo, členy štafety byli Tamchyna, Blahout, Jonák, ale další členy štafety si již nepamatuji. Tak začala atletika v Lounech, jak si ji pamatuji já.
Na začátku jsme vše dělali živelně, jelikož jsem bydlel v Nemocenském parku /nynějších Holárkových sadech/, tak jsme s kamarádem Pavel Jiráskem v parku dělali jako správní kluci úplně všechno. Skákali jsme, házeli nebo vrhali. Záhy jsme zjistili, že v areálu Zemědělské školy v Lounech pod Nemocenským parkem je docela pěkné hřiště, a tak jsme se tam s naším sportováním uchýlili. Samozřejmě, že to bylo po školním vyučování, do zamčeného areálu a přes plot.
V roce 1960 – 1961 vedl dorost pan Šedivý z Pracovních záloh. Od roku 1962 – 1963 dorost pod Lokomotivou Louny začal vest Josef Frolík. Od roku 1964 do roku 1975 vedl i družstvo mužů v krajských atletických soutěžích.
Od roku 1960 jsme našli zázemí na Letním cvičišti v Lounech. Sešla se nás tam dobrá parta, kromě mě Pavel Jirásek, Pepa Frolík i Vojtěch Krybus, Ota Urma, Nejedlý, Hellinger, Hruška, Žilka a další. Pomalu jsme si hřiště upravovali k obrazu svému. Vybudovali jsme doskočiště na tyčku, skákalo se do písku, o molitanových matracích se nám nesnilo. V roce 1967 jsem na vlastní náklady zhotovil kruh na vrh koulí. V roce 1970 jsem vybudoval kruh na hod diskem. Na rozběžiště na tyčku jsem zajistil 30 m gumových pasů ze šachty, které nám sloužily až do konce našeho fungování na Letním cvičišti v roce 1975. Jelikož rozpočet klubu byl 2000 Kč, tak jsem v roce 1960 pořídili bambusovou tyč na skok ze svého za 197 Kčs. V roce 1968 nám již TJ objednala laminátovou tyč, ta stála již 1 250 Kčs. Ta však dlouho nevydržela, protože při jednom z tréninkových skoků Vojty Krybuse, v roce 1969, praskla. Ale nepředbíhejme. V roce 1969 jsem si půjčil nákladní automobil Tatra 111 a zajel s ním do Trávčic pro kopaný písek na doskočiště. 6 m3 jsem opět zaplatil ze svého a dovezl na Letní cvičiště. Takto jsme každý, jak jsme mohli, přiložili ruku k dílu a starali se o „naše“ Letní cvičiště. Od roku 1960 tam byl nový sokolník pan Rudolf, který si pořídil v roce 1970 slepice a husy a ty dělaly na hřišti nepořádek /hovna/. Ten nám říkal, že máme tréninky hlavně v pátek, abychom se mohli za erární peníze na sobotu vykoupat a že si z Letního cvičiště děláme Městské lázně. Tam jsme fungovali až do Spartakiády v roce 1975. V roce 1974 se rozhodlo, že Spartakiáda má přednost před atlety a naše zázemí, které tvořila jedna dřevěná bouda, doskočiště a rozběh podél Letního kina i malá škvárová 200m dráha, muselo ustoupit Spartakiádě. Hřiště bylo kompletně vyasfaltováno, naše bouda byla zbourána a nám zbylo pouze krátké rozběžiště nad železniční tratí na skok o tyči a univerzální kruh na vrh koulí a hod kladivem a hod diskem. To bylo vše, co nám z atletického zázemí zbylo. Přestože jsme v celém Severočeském kraji měli nejhorší podmínky pro atletiku, atletika v Lounech žila. Pepa Frolík se začal staral o mládež a postupně k nám starším přiváděl další a další mladé adepty. V roce 1964 obnovil tradici Jarních přespolních běhů v Lounech v parku, tenkrát se startovalo od klubovny Veslařského klubu směrem do parku. Tradice přetrvává dodnes, jen se závody přesunuly pod Mořickou stráň za Cyklistickým stadionem.
V těchto podmínkách se připravovala i naše největší tréninková hvězda, Láďa Kříž, člen zlaté štafety z ME v Helsinkách v roce 1971. Do Loun se přestěhoval v roce 1962 z Podbořan, kde ho pro atletiku objevil učitel Jaroslav Jungmann. Tam se Láďa vyučil opravářem zemědělských strojů a v Lounech začal pracovat v Státní traktorové stanici, kde se teď nachází atletické hřiště ZŠ Přemyslovců. S námi trénoval v těchto podmínkách na Letním cvičišti v letech 1962 a 1963, následně se přestěhoval do Prahy.
V roce 1976 jsme všichni přestoupili z Lokomotivy Louny do Lokomotivy Bílina. Pepa Frolík se snažil udržet prapor atletiky v Lounech. Chodil trénovat s partou dětí do parku, jezdil s nimi na závody, ale my dospělí jsme se s atletikou v Lounech rozloučili.
V roce 1983 před Zemědělskou olympiádou, která se měla konat mimo jiné i v Lounech v roce 1984, vzniklo nové zázemí pro atletiku na cyklistickém stadionu. Tehdy novou škvárovou atletickou dráhu stavěl slavný stavitel atletických škvárových drah Jaromír Sibera. Mimo jiné stavitel škvárové dráhy v Houšce ve Staré Boleslavi, kde v roce 1952 utvořil Emil Zátopek své světové rekordy. Mimo jiné tento pán stavěl i slavnou pražskou Štvanici s antukovým povrchem.
Tady vyprávění Ládi Marka končí.
Jak z vyprávění Ládi Marka vyplývá, v roce 1962 převzal atletický oddíl Josef Frolík. Cílem bylo rozšíření činnosti oddílu. Vzniká družstvo mužů, v jehož kolektivu nachází uplatnění i dorostenci oddílu. V roce 1963 je družstvo přihlášeno do krajské soutěže. V historicky prvním mistrovském utkáním poráží na hliněné 200 m dráze Tyršova cvičiště /Letní cvičiště/ v Lounech muže TJ Baník Krupka 64 ku 62 bodům. Atletický oddíl v této době má 32 členů. Pro zviditelnění atletiky v lounském okrese pořádá oddíl různé soutěže. Vzhledem k tomu, že oddíl má minimální možnost provozování technických disciplín, zaměřuje se hlavně na běžecké disciplíny. V roce 1964, tak jak už bylo zmíněno, zakládá tradici Jarního přespolního běhu v Lounech v dnešních Masarykových sadech. Oddíl vychoval řadu talentovaných závodníků a mistrů republiky, například Petra Kunce, Václava Šímu, Václava a Jana Hříchovi či Miroslava Maleckého.
Ale to už je jiná kapitola atletiky v Lounech, kterou od roku 1983 píše Atletický sportovní klub ELNA Počerady, která působila do roku 2002 na této dráze a od tohoto roku přešla na ZŠ Přemyslovců, kde se v roce 2002 otevřela nová atletická dráha s umělým povrchem. Svého času druhá v Ústeckém kraji!!!
Výstavba nové škvárové dráhy na cyklistickém stadionu v Lounech dala impuls bývalým atletům Lokomotivy Louny a při Tělovýchovné jednotě Elektrárny Počerady je založen v roce 1983 atletický oddíl. U jeho zrození byli bývalí atleti Petr Kopecký a Radovan Šabata. Od založení oddílu v Počeradech úzce spolupracovali s Josefem Frolíkem, který v té době stále vedl dětskou atletiku v Lounech při Lokomotivě Louny.
V roce 1984 byli pánové Josef Frolík a Radovan Šabata u založení tradice mezinárodních atletických žákovských utkání partnerských měst Loun (ČR), Lučence (SK), která v roce 1986 přerostla v první mezinárodní utkání staršího žactva v ČR mezi městy Louny (ČR) Lučenec (SK) Zschopau (D) a Salgotarjánu (H) a která přetrvala až do roku 2018. V roce 1987 došlo ke sloučení obou oddílů. Atletický Sportovní Klub Elna Počerady převzal myšlenku svých předchůdců vychovávat mládež k lásce k atletice, propagovat atletiku na lounském okrese a pořádat pro příznivce atletiky atletické soutěže a závody. Převzal organizačně i pořadatelství Jarního přespolního běhu, taky založila tradici silničního běhu z Počerad do Loun, /dnes známého jako Memoriál Karla Raise/ a v roce 1993 přizvali pořadatelé k tomuto závodu první vozíčkáře. A i tato skutečnost silně ovlivnila činnost našeho klubu. V devadesátých letech minulého století jsme byli prvním atletickým klubem, který pořádal akce pro hendikepované sportovce. Díky podpoře Elektrárny Počerady jsme získali devítimístné vozidlo, s kterým jsme mohli jezdit s hendikepovanými sportovci po západní Evropě. A tak se naši hendikepovaní sportovci díky iniciativě našeho klubu mohli účastnit Mezinárodního mistrovství Holandska v atletice hendikepovaných, několikrát jsme byli účastníky mezinárodního maratonu v Rotterdamu či dalších závodů a soustředění ve Varese v Itálii, Švýcarsku a Německu. Díky těmto možnostem se rychle zvedala sportovní úroveň našich hendikepovaných sportovců. V roce 2002 se na Memoriálu Karla Raise poprvé objevila novinka sportu hendikepovaných, kterým byl tzv. handbike neboli ruční kolo. To nadchlo mnoho našich hendikepovaných sportovců natolik, že se vrhli na tento sport a výsledkem byly veliké úspěchy na Paralympiádě v Aténách v roce 2004, kde Marcel Pipek získal zlatou a stříbrnou medaili na handbiku a stejně úspěšný byl i Rastislav Tureček ze Slovenska, který získal stejnou medailovou sbírku. Na těchto úspěších má zásluhu i náš klub, který v té době pořádal jako jediný v ČR /v Lounech/ závody pro tuto kategorii sportovců /Memoriál Karla Raise/. Od roku 2003 byl klub pořadatelem jednoho ze závodů v seriálu European Handbike Circuit. Tento seriál závodů přiváděl na start zájemce o tzv. ruční cyklistiku, sport, který je určen paraplegikům, ale nejen jim. V roce 2006 byly organizační schopnosti ASK Elna Počerady oceněny nejvyšší metou a byla jim svěřena organizace I.ročníku EHF Mistrovství Evropy v ruční cyklistice. Tato tradice trvala v Lounech až do roku 2018.
Při výchově a objevování talentů pro vrcholovou atletiku se podařilo klubu na lounsku objevit takové závodníky, jakými byli Stanislav Vrba, Pavel Hlavinka, Jana Hošková, Marie Chovancová Pavel Duffek, Jan Nálezek nebo Petr Bělunek. V poslední době to byla Zuzka Porubčanová a dnes především Petr Svoboda, Matěj Svoboda, Lucka Šponiarová, Marek Herzog a v nejmladší kategorii Karolína Pávková, kteří už také ochutnali atmosféru Mistrovství České republiky. Jim však na paty šlapají další naděje našeho klubu, které vystrkují růžky na Krajských přeborech, ať je to Honza Semrád nebo Silvie Dorůžková či Matěj Halko nebo Metoděj Rohla.
Tak to je atletika v Lounech a okolí. Pokud Vás něčím zaujala buďte vítáni mezi námi. Naše heslo je: Atletika není cílem, ale prostředkem…………………
k čemu to už si domyslíte až k nám zavítáte a poznáte prostředí Počeradské atletiky. Ať už se stanete našimi členy, příznivci či jen čtenáři těchto našich webových stránek.

